Non, je ne regrette rien

10. února 2017 v 22:00 | Sonja
Znáte ten pocit, když najdete nějakou věc z minulosti, nebo třeba z dětství a zaplaví vás emoce?
Já to zažila dvakrát. Jednou, když jsem objevila někollik táborových zpěvníků a tak jsem celý odpoledne seděla v pokoji na zemi a musela jsem přezpívat si všechny, co tam byly - Ó, pane náš; Tři přání; Plný rozporů, Simeon, Cizinec, Mlha nad kanálem, Čarodějnice z Amesbury a spousta dalších..a u toho jsem brečela, ale zároveń mi bylo...smutno krásně. Prostě přehršel emocí, vzpomínek na dobu dětství a dospívání, na tábory, na hry, na lidi... a bylo to taková katarze.V malém.

A dneska? Mám se stěhovat, takže jsem otevřela gauč, kde měla být celá sbírka ovcí...a jala se je sbírat do pytle...
Jenže...
to jsem nečekala, co všechno obsahují za vzpomínky.
Každý dotek. Každé pohlazení. Každá jediná z nich.

Non, je ne regrette rien ... Jen mě zaplavily vzpomínky, nikoli na to, co není, ale na to, co bylo. Veškeré emoce, souvislosti...
A pak si říkám - kruci, ale - kde je Ta Fialová, Ta Růžová, Ta Šedá, Ta-co-zní-jako-když-zvrací, Ta s mikinou, Robokop a Terminátor...
Zkrátím to. Postrádám něco kolem 160 ovcí. Nevím, jestli mám vyhlásit pátrání, nebo prostě odešly za lepším.
Nepamatuju se, kam by šly.

Nejsem nějak vázaná na moc věcí, ale jak to přišlo, tak jsem nevěděla, co je vlastně správně. Mám si je nechat? věnovat je na charitu ? Nechat si ty nejdůležitější ? A který jsou to ty nejdůležitější ? Všechny ?

Obojí je špatně. Nechat si je, i se jich vzdát. Ale ...asi ještě nejsem připravená se jich vzdát, snad časem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 11. února 2017 v 7:26 | Reagovat

Tomu rozumím, taky občas objevím věci skladované hóóóóódně dlouho a nechci se jich vzdát. A když jsme u těch zpěvníků. Je to nedávno, ale otevřela jsem starý cancák a vypadly na mě fotky ještě ze školy, kdy jsme chodili zpívat k řece...

2 Sonja Sonja | 11. února 2017 v 21:29 | Reagovat

to bude dost podobné :)momentálně můj pokoj vypadá jako po výbuchu, což je horší stav, než normálně. A musí to zmizet, než mi můj budoucí spolubydlící přijde pomoct se stěhováním...abych ho nevyděsila :)

3 Frog Frog | E-mail | Web | 16. února 2017 v 9:30 | Reagovat

Umím si to představit. No, tak snad se ti vrátí. Taky se neumím zbavovat věcí. Ke všemu mám nějaký vztah. Tak hlavně, ať už jsi přestěhovaná. Dáme čajdu a všechno mi pak povyprávíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama