Multi-vita-míň ?

19. února 2017 v 21:47 | Sonji
Možná Vám teď trochu pokazím náladu, potom, co sepíšu otřesnou baladu, snad Vás tím o spánek nevokradu..

Ano, vypůjčila jsem si z Iva Jahelky citát a ještě si ho předělala k obrazu svému. A ano, je to kontroverzní, zprofanované a vůbec fuj téma, které do nás média v dnešní době hustí ze všech stran.

Před časem na podobné téma uveřejnil Žabák svou seminárku ze školy, Večernice kdysi v minulém století psala o tom, jak ji naopak považují za sluníčkáře. Já se pod jejím článkem naopak zmínila, že se považuju za rasistu a xenofoba, ale Večernice tvrdí, že názorem se neliším od jejího.

Prosazuju - žít a nechat žít. Ale dnešní společnost dneska dělá přesný opak. Vezměme to od začátku. Tenhle článek jsem nazvala: Multivitamíň. Proč? Protože všude kolem je spousta keců a tlachů o multikulturalitě a toleranci a já už mám plný zuby né té myšlenky samotné, ale toho, jak ji do nás rvou ze všech stran. Je to medvědí služba, ale holt - cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.

Trocha etymologie na úvod: multi- z latinského multus,-a, -um = mnohý; vita- opět z latiny vita,-ae, f. = život; a slovo "míň" není nutné v českém prostředí dlouze vysvětlovat.

Co tedy vidím, když se rozhlédnu kolem sebe? Vidím neskutečnou mediální blamáž a masáž gigantických rozměrů, která v historii má obdoby jen v jediném historickém údobí - a tím je "socialismus". Možná se budete smát, ale já vidím mezi myšlenkami multikulturality a myšlenkou komunismu spoustu podobností a to se nesnažím tyto dvě ideje srovnávat.

Tak předně: u obého platí, že myšlenka sice pěkná, provedení ne až tak úplně pěkné. Stejně, jako nikdy nebude 100% lidí, kteří by si chtěli být rovni, tak stejně tak vysoká pravděpodobnost je, že se 100% lidí bude mít rádo bez ohledu na národ, rasu, přesvědčení, velikost bot a délku jazyka. Idea je pěkná, leč... můj názor v tomhle bodě je ten, že řadě lidí ani tak moc nevadí jiná národnost, přesvědčení, víra, barva, nebo velikost batohu. Dokonce by se asi srovnali s myšlenkou spolužití, ale za základní kámen úrazu považují to, že jim někdo vnucuje přesvědčení, co si mají a nemají myslet. Víra je každého věc. Můžou člověka přinutit, aby se jinak oblékal, jinak choval, jinak jedl - ale čemu skutečně věří, to je na každém jednotlivci. A právě proto se nám tak zajídá to neustálé vnucování myšlenky lásky ke všemu lidstvu.

Už dávno jsem ztratila iluze o lidství, pravdě, lásce, co vítězí nad lží a nenávistí. Lidé jsou ve své vlastní podstatě zlí a sobečtí a chtějí se mít hlavně oni sami dobře. Ano, samozřejmě, jsou lidé, kteří obětují svůj život a majetek ve prospěch ostatním, pro druhé - a těm všechna čest a sláva. Ale obávám se, že jsou v dnešní době spíše bílé vrány. Jsem daleka tvrzení a globalizování, že "všichni muslimové jsou zlí", "všichni Romové nepracují a jsou nepřizpůsobiví" a podobných stereotypů. Znám několik slušných a vzdělaných muslimů, stejně jako několik pracujících a vzdělaných Romů. Ano, několik, jsem jen malý člověk.

Nicméně - jak jsem už říkala, víra je každého věc a tak by k ní mělo být přistupováno. Chápu, že sice možná Korán učí, že žena má být ctná a odhalovat se jen svému manželovi. To respektuji. Stejně jako respektuji, že si jejich víra žádá, aby si ženy zahalily hlavu při vstupu do mešity. Respektuji to. Nechápu však, ale možná je to mým nedostatečným vzděláním, jaký je rozdíl mezi tím, když zakryje vlasy a krk, než když je má viditelné? Jsem ženská a nemyslím si, že to, kdy mi koukají vlasy a krk ze mě dělá víc nebo míň sexy žábu, než když mám šálu a čepici. Tomuhle bodu, přiznám se, nerozumím. Třeba se najde někdo, kdo mi to vysvětlí?

Já sama jsem poměrně konzervativní. Nebudu propagovat minisukně a odhalené...ledascos. Občas je to fakt ústřel. Někdy by se řada Evropanek měla dvakrát zamyslet nad tím, co má, resp. NEMÁ na sobě, než vyjde ven. Osobně si říkám, že ty maličké sukničky připomínající širší pásek taky úplně nepatří na ulici a ano, považuju to za podobný druh exhibicionismu...jako muslimský šátek na hlavě v Evropské společnosti.

Vím, že nazývat nošení šátku exhibicionismem zavání průs..em. Nicméně - neobrátí se většina lidí za holkou v šátku úplně stejně, jako by se obrátili za ženskou, která jde po Václaváku na vysokých podpatcích, zatímco jí koukají obě půlky vzadu a obě kůzlata vepředu? Obojí je extrém. Jediný rozdíl je, že ten první raději rovnou odsoudíme a na ten druhý dost často rádi podíváme.

Šátek totiž chca-nechca, přitahuje u nás více pozornosti, než když by ty holky chodily oblékané, takříkajíc - běžně. Pravděpodobně by si nikdo nevšiml delšího "pláště", delších rukávů, kalhot a nebo šatů pod kolena nebo ke kotníkům. Měla jsem tu čest celkově s 5 muslimskými ženami. Dvě byly rodilé Afghánky, které v období dospívání utekly před válkou do Čech. Nikdo by si ničeho nevšiml. Naučily se perfektně česky, chodily do českých škol a že jednou ročně přinesly omluvenku "Oslava konce Ramadánu", nikoho netrápilo. Mělo to stejnou vypovídající hodnotu pro nás, jako naše zprofanované "Rodinné důvody". Mezi sebou hovořily persky, ale s ostatními česky. Odmaturovaly z češtiny, stejně jako my ostatní. Další byly holky, které měly arabského tatínka a dvě se i provdaly za muže z arabské komunity. Jedna se i rozvedla a měla holčičku s manželem ve střídavé péči. Právě od této ženy jsem slyšela nejmoudřejší věty, co se islámu a jeho veřejných projevů týče. Ona taky věřila, ale považovala to za svou věc. Když se někdo zeptal, ochotně vysvětlila, řekla svůj názor, ale netvrdila nikdy, zda je správný a nebo špatný. Nikdy nenosila sice kraťasy, ale tříčtvrťáky, šaty a nebo sukni. Šátek si brala jedině do mešity, kde měl v místních poměrech své opodstatnění.

Vlastně žádná ze zmíněných dam se nezakrývala. Chodily oblékané čistě a ctnostně, ale ne tak, aby to zbytečně dráždilo. A proč nás to dráždí? Protože máme někde v podvědomí zakódovanou průměrnost, ve které nás vychovali od dětství. Hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem. Můžu jít po ulici úplně normálně oblečená, ale pokud to oblečení bude svítivě růžové, tak můžu garantovat, že to přitáhne pohledy kolemjdoucích, a bude jedno, jestli mám na sobě montérky, nebo velkou večerní.

....a..a...a...vo tom to celý je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | Web | 20. února 2017 v 7:27 | Reagovat

Šátek je tedy to poslední, co by mi vadilo. Mě vadí házení všeho do jednoho pytle. Jeden je špatný, všichni jsou špatný. Každá společnost v sobě obsahuje dobré a špatné lidi. Je to tak.

2 Sonja Sonja | 20. února 2017 v 9:35 | Reagovat

[1]:
Nu, šátek právě není to poslední, co mi vadí, ale první, protože je první na ráně. Jak říkám, neglobalizuju, ale jedna vlaštovka jaro nedělá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama