Co se vlastně děje, že se nic neděje

21. října 2016 v 22:27 | Sonja
Poslední dobou zase nepíšu, já vím. Je to se mnou prostě jak na horský dráze. Někdy nahoru a jindy zase dolů. V práci je to fakt náročný, je nás strašlivě málo a nezdá se, že by se to mělo v dohledné době změnit. Trochu mě štve, že to vedení nevidí a spíš to vypadá, že dělá všechno proto, aby i nás vyšoupli...dlužno podotknout, že to nedělají vědomě..
Nechci se rouhat, mám práci, kterou mám ráda a baví mě. Když dělám, dělám dobře. Mám kolegy, se kterýma je sranda a i když mě občas štvou (jako ostatně všude) - mám je ráda a takový kolektiv pravděpodobně nikde nezažiju. Peníze nejsou zlý, velice slušný, ale...
...ale stojí to za víc, jak dvě hodiny dojíždění každej den? Za tolik projetý nafty ? Za ten ztracenej čas na cestách ? Toť otázka. Máme fakt náročný rozpis směn a tím, jak nás je málo, je to o to horší. Spím v průměru 4-5 hodin denně, když je dobře, tak i 6. Není divu, že jsem věčně strašně unavená a bez nálady. Když pak mám možnost, tak spím třeba 10 i dvanáct hodin v kuse.
...a pak je tu škola. Letos mám končit, takže strašák bakalářka, státnice a asi miliarda seminárek, na což všechno jsem ještě nesáhla ? Ale taky kdy ? Domů chodím akorát spát a pak mě fascinují lidi, který se mě zcela klidně zeptaj, proč mám doma takovej bordel a nebo proč to nepíšu, když přijdu domů....snad proto, že občas musím třeba uvařit a nebo spát?
Dneska jsem odeslala mail se životopisem do konkurenční firmy. Práce ve své podstatě stejná, takže jakoby ok. Nemám z toho radost, cítím se trochu jako zrádce. Ale když si vezmu, že ta druhá práce je prostě 10-15min busem od baráku - a ne hodinu autem a metrem, má pravidelný režim ve formě krátký dlouhý týden (ale dvanáctky, ne osmičky)...tak nevím, jestli dělám dobře nebo špatně.
V práci samozřejmě výpověď ještě nepodávám, nic horšího, než že zůstanu, kde jsem, se nestane. Ale jsem tak strašně unavená...že bych prosim brečela. Nevím, nakolik znáte ten pocit. Není to deprese, jen tak strašná únava, dlouhodobá, že pořádně ani spát nejde. Když už spíte, furt se budíte. Budím se s křečema v končetinách, svalech v nohou, kukou, tváři....očích...a podle neuroložky žádný problém nemám. Nevím, jestli jsem prostě takový psycho, nebo co to se mnou je. Křečíky mám poslední dobou furt. Trvají vždycky pár vteřin, klidně i třeba jen jednu nebo dvě...ale to by se člověk..posmál.
Předepsala mi antidepresiva. A víte, kde jsou? Zavřený v šuplíku. Nenačatý, protože tohle neberu jako řešení. Já potřebuju prostě nastavit nějaký normální režim, tohle prostě nejde...

Taky jsem každej tejden u babči. Moje škola nebyla dva roky schopná nám sdělit, jak to bude s těmi jazyky, až najednou nám napálili 2 zkoušky z jazyků, z nichž jsme neměli ani jednu jedinou hodinu. Tak angličtina je jasná, tam to na tu trojku ukecám vždycky, toho bych se až tak výrazně nebála....ale moje němčina....Takže chodím k babče na němčinu a pokoušíme se exhumovat pozůstatky toho, co tam na gymplu nalili. Babča má vždycky hroznou radost - trojitou - že se ukážu, že mi může uvařit - a hrozně ji těší, jak mi to jde. No, evidentně jí ke štěstí stačí málo, protože hlavně ten poslední bod bych si dovolila úplně neodsouhlasit. Pořád jsem na bodě " velice dobře rozumím, ale neumím odpovědět" - jen se to stále prohlubuje na víc slovíček. Články čtu a překládám bez větších problémů, sem tam ulítne slovíčko, ale obsahově se chytám pořád...Pasivně jsem prostě skvělej němčinář, jenže ta aktivní složka mojí němčiny má přeražené obě nohy a snaží se uběhnout na nich maraton.

Prosím tedy o shovívavost. Pokud někdo má nepřekonatelnou touhu zde něco číst - ráda uvítám návrhy, na jaká témata psát :)) udělámi to radost - neboť cokoli je lepší, než se užírat, nebo dělat školu :)


Mimochodem - musím se podělit o naprosto geniální vtip, kterej mě baví pořád a to ho můžu říkat pořád dokola. Je tak strašně dokonale popisující naši rodinu, že to už snad víc ani nejde: ))
" Víte, kolik je potřeba surrealistů na zašroubování žárovky ? Tři. Dva zapalují žirafu a třetí lije hodiny do vany."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Frog Frog | E-mail | Web | 25. října 2016 v 9:15 | Reagovat

Soni, takhle se nám ale upracuješ:( Držím palce, ať ti vyjde to jiné místo. Nevím, zda si polepšíš, ale když nic jiného, horší to asi nebude. A nejsi zrádce. Můžou si za to sami, blbci. Když ignorujou problém, nesmějí se divit, že ho zaměstnanec vyřeší v rámci svých možností jinak. Mimochodem ten vtip na konci pobavil. Úplně to vidím:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama