Září 2016

Tak zas nic.

7. září 2016 v 22:11 | Sonja
Světe, zboř se. Sonjinka nám vystřízlivěla a rozflákala si růžový brejle. Teda...ve skutečnosti jen ty hnědý, ale teď jsem to myslela obrazně...
Dospěla jsem k názoru, že ten chlap není pro mě. Možná z něj zůstane kamarád, proti tomu nic, ale žel...potřebuju někoho dospělejšího. Mentálně. Neříkám, že nemůže kravit a blbnout, naopak. Takové nálady jsou vítané, ale musí umět i žít v normálním světě. A být trochu diplomat, protože tohle je spíš než sloon v porcelánu, tak slon na kolečkových bruslích v minovým poli...
Nu což, tak nasedat a jedeme dál...

Kdo neskáče, není Čech !

6. září 2016 v 18:55 | Sonja
To bylo zase ráno. Za ty prázdninové měsíce člověk odvykl ranní ucpávce příjezdových cest do Prahy. Absolutně nemožné a neprůstřelné. To se fakt musí zažít. Je mi jasné, že je to dané špatnou kinematikou provozu, ale už toho začínám mít fakt po krk. A že nemám jezdit autem? Když já bych ráda, ale to bych se pak musela mít, jak odpoledne dostat domů...

Aby těch radostí nebylo málo, tak nám otevřeli nový kruhák mezi Sedlecem a Klecany. Gigantické betonové monstrum, které už tak katastrofální dopravní situaci ještě zkomplikovalo a zpomalilo. Ráno jsem si vysloveně užívala ten pohled, kterak se v kruháku zasekly dva kamiony a nemohly ani tam, ani zpět. Autobus se tam otáčí na knoflíku, aby se vešel do správné díry. Prostě pokrok nezastavíš...

A to nemluvím o tom, že nový kruhák navazuje přímo na další dva. Tři kruháče jsou přece lepší než dva kruháče a tak si všichni svorně užíváme kruhovou terapii a společně si kroužíme ranní kolonou do aleluja. Ale i tak to není všechno.

Cesta "zadem" nebo té " po staré" bývala plynulá, bezproblémová, rychlá...občas, ano, to hrkalo. Když nedávno opravovali cestu, aby byla hladká, jako dětská prdelka, říkala jsem si - jo, hoši, konečně Vám to došlo. To jsem ještě netušila, že tam v obou směrech zebrou vyhradí pouze jeden jízdní pruh pro jízdu a druhý je tam jen na efekt. A od té doby, děti, je permanentně upchatý i tento příjezd, od Bulovky, až nahoru nad Zdiby. Krásných 6 a půl kilometru kolony, kterou jsme si mohli odpustit.

Dneska ráno jsem pospíchala do školy na zkoušku. Říkám si - vyrazím radši dřív, ať mám rezervu...Na zkoušce jsem měla být v devět hodin, tak jsem radši vyrazila před půl osmou. Jen tak, pro sichr. Nenapadlo mě, že Z Břežan pojedu jen 30 ke Zdibům, což je trasa, která se obvykle dala stihnout za nějakých - 10,15 minut s přehledem. Nečekala jsem, že d Holešovic se dostanu těsně před devátou hodinou a do školy ve čtvrt na deset.

Proč jsem nejela po dálnici ? Upřímně ? Protože byla, wait -for-it- ...ucpaná. A že to stálo přes Holešovičky, Libereckou, Cínoveckou.....až dál a dál před odbočku na Zdiby. Hlasatel v rozhlase mě pobavil hlášením, že kolona se blíží k odbočce na Zdiby - v době, kdy už odbočku na Zdiby doňa Koloňa přesahovala už o hezkých pár kilometrů.

Blanka tedy neulevila příjezdu do Prahy tak, jak jsme se všichni těšili. Co si pamatuju z doby a.B (ante Blanka) - tak nejhorší Kolony sahaly k Agipu nad Holešovičkami. Když bylo jó ouvej, i k odbočce na Prosek, ale tohle je vážně ZLEJ SEN. Jak se má slušnej člověk dostat do práce? Hodina a půl, místo obvyklých 25-30minut. Já bych strašně ráda nechala auto na P+R na Letňanech, moc ráda - ALE TO BYCH SE K NIM MUSELA DOSTAT !

Možná se zbytečně rozhořčuju, protože s tím stejně nic nenadělám, ale štve mě to. Autobusem si nepomůžu, protože ty v té zácpě uvíznou úplně stejně jako auta a vlak k nám nejezdí.Ano, kdyby se lidi chovali hospodárněji a neplatila rovnice 1člověk = 1auto, ale ani v tomto bodě já nemám čisté svědomí. Leč, nemám problém, ráda někoho svezu. Stopaře ze zásady neberu, ale pokud se přidá někdo formou jízdomatu, be my guest...

Tak či onak, brzy se něco bude muset stát, protože dlouhodobě je toto opravdu neúnosné...

Marnost

4. září 2016 v 21:32 | Sonja
S povzdechem, ale snad ještě ne finálním se prohlubuje dojem, že z toho něčeho, co klíčilo, vztah nebude. Nevím, jestli má tak dlouhý vedení, nebo prostě náznaky nefungují. Upřímně - z jeho psaní jsem zmatená, ale možná to dělá to, že spolu komunikujeme jen písemně, neslyšíme se, ani nevidíme.

Občas bych ho nakopala do ...však vy víte, kam....protože jednou se tváří, jako když spolu chodíte...a v další se zeptá, jestli ta vaše kamarádka, co kreslí komix je hezká. Ty woe. Co mu na to mám sakra říct? Kopnout ho do vrtulky ? O co se tu vlastně snažím ?! A když už mám pocit, že se vyjadřuju už v tak výrazných náznacích, že už to musí být jasné i cvičené opici...tak na ně nezareaguje.

Nevidí je, nebo je vidět nechce ?Já nevim, o ženským uvažování kolují vtipy, jak je komplikované...ale teď mám fakt pocit, že se role obrátily a já jsem jak ta pračka s čudlíkem na "on - off", co kouká na nejmodernější počítač s milionem čudlíků....

ženy x muži
vyňato z http://kusi.blog.pravda.sk/2010/05/12/vtipy-o-zenach/