Up and ...down.

30. srpna 2016 v 23:26 | Sonja
Ano, bylo otázkou času, než se dostaneme k mé oblíbené obsesi, bipolární depresi.

Tentokrát - pozor, změna. Nedepčím. Jen jsem prostě bez nálady. OK, každej den není svátek, ale dneska mě to, povězme si upřímně, se*e. Už opět jsem byla ta špatná kvůli synovcovi a opět se máti ze mně podařilo udělat totálního idiota.
Že já jim vždycky na to skočím.

Matka dneska ráno přišla s tím, že mi koupí vysavač. Informovala jsem ji, že vysavač máme - a jestli mi chce nutně něco dát, uvítám příspěvek na nový brejle, protože jsem si je o víkendu křapla. Sice málo, ale přece. Taky bych uvítala nový ortopedický vložky, boty, podprsenku, kalhoty, technickou na auto a tak dále....napadá mě minimálně deset věcí, kam bych raději investovala peníze, než do vysavače, který doma máme.
A odpověď? že jeden nestačí. A že mi na něj dá půlku. Máti vždycky sice žila v jiným světě, než já, ale opravdu netuším, proč bychom měli v domácnosti mít dva vysavače, kor, když v domě jsou dva koberce a oba jsou rohožky. Ale OK.
Informovala jsem ji znovu, že raději ne. Že opravdu nechci, že opravdu uvítám, pokud mi přidá radši na ty brejle...
A odpověď? Že mi přidá na remosku...

Už jsem měla opravdu pocit, že hovořím opravdu jiným jazykem, neboť informace o remosce byla doplněná istruktáží o tom, jak se mám o sebe starat a hospodařit. Matka si možná nestihla všimnout, že s ní už deset let nebydlím a většinu doby se starám sama o sebe, leč...stane se, kdo by si všímal takových drobností, stane se i v lepších rodinách...
Ovšem to, že když je sestra s rodinou doma, tak se dole v kuchyni úplně vařit nedá. Navíc jsem zvyklá, že když už vařím, uvařím na několik dní dopředu, abych zase nějakou dobu vařit nemusela...a takhle? Takhle ani nemůžu, protože bysme se v té kuchyni pobily...

Nejvíc ze všeho mě ale vytáčí, že tohle přijde stran člověka, který mi celý dětství vysvětloval, jak jsem se neměla narodit, jak mě nenávidí a jak jsem jí zkazila celý život. Ano, možná jsem ochotná s ní ...nějakým způsobem...komunikovat, ale opravdu netuším, jak teď přišla k tomu, že mě bude poučovat a vychovávat?! Nemá na to ani zbla právo a své šance promarnila zlým a jedovatým hysterickým řevem. Nemůže se proto divit, že mám od ní odstup, nemám ráda, když se mě snaží objímat a hladit...je mi to nepříjemný. Budu s ní komunikovat, protože to společenská norma žádá. Ale jsou věci, na který si prostě nezvyknu a jsou mi nepříjemný. Pokusy o výchovu z její strany mi přijdou vážně ujetý, v mým věku a s naší společnou minulostí. To si opravdu myslí, byť na vteřinu, že bych to mohla brát vážně?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 11:23 | Reagovat

vysavačem se dá povysávat i lino :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama